O škole
Vyšší odborná škola oděvního návrhářství /VOŠON/ a Střední průmyslová škola oděvní /SPŠO/ propojuje dvě úrovně studia zaměřeného na návrh, tvorbu a prezentaci oděvů a doplňků na středoškolské maturitní a vyšší odborné úrovni.
Moderní škola navazuje na odborné zkušenosti s tradicí již od roku 1956. Reaguje na poptávku trhu a díky výborné mezinárodní spolupráci má své místo i v rámci EU.
V tvůrčím prostředí se studenti připravují na vlastní profesní uplatnění, účastní se výjezdů do zahraničí i módních přehlídek, výstav a jiných prezentací svých produktů. Spolupracují s oděvními ateliéry, výrobními firmami, ať formou své praxe, nebo formou společných projektů.
- Vybavení
- Učebny vybavené audiovizuální technikou pro interaktivní výuku
- Ateliéry navrhování a modelování oděvu
- Fotoateliér
- Ateliér pro scénickou tvorbu
- Speciální software Lectra, Grafis pro návrh, konstrukci a stupňování střihů oděvů
- Počítačové učebny, software Adobe včetně střihu videa, Cinema 4D, Corel 2018
- Práce s grafickými tablety
- Dílny s moderním vybavením speciálních šicích strojů a žehlicích zařízení
- Tiskárny pro velkoformátový tisk
- Výtvarné ateliéry
- Ateliér designu obuvi
- Ateliér figurální kresby
- Výstavní prostory
Historie
Kořeny holešovické oděvní školy sahají do roku 1956, kdy zahájila svoji činnost pod názvem Průmyslová škola oděvní jakožto subjekt poskytující středoškolské vzdělání ve čtyřletých oborech zakončených maturitou. Byla přitom teprve druhou školou tohoto zaměření, která v tehdejším Československu vznikla.
Zaměření holešovické oděvní školy ve svých počátcích v 50. a 60. letech 20. století úzce reagovalo na požadavky rozvíjejícího se oděvního průmyslu s jeho poptávkou po kvalifikovaných, řemeslně a technologicky vzdělaných odbornících. Této potřebě vycházely vstříc dva odlišně zaměřené obory: výroba oděvů a výroba prádla se společnou základní orientací na sériovou průmyslovou výrobu. Školní osnovy obsahovaly vedle všeobecného základu řadu předmětů specializované technologické povahy, menší prostor ve výuce byl stanoven pro realizaci oděvů v krejčovských dílnách, návrhářství ve studijním plánu zahrnuto nebylo. Vedle denní formy studia nabízela holešovická škola též studium dálkové, určené mj. i pro zaměstnance průmyslových závodů, kteří mohli ve škole dosáhnout požadované kvalifikace. Ve školních dílnách se každoročně realizovaly pro průmysl dva výrobky z dodaných přístřihů, aby se odlišilo průmyslové zpracování od individuálního, škola úzce spolupracovala se závodem Pragoděv. Souvislá odborná praxe probíhala o letních prázdninách, po ukončení studia nastupovali absolventi školy na umístěnky do zaměstnání v průmyslových závodech v Praze i mimo ni.
V následujících dvou desetiletích škola nastoupila trend ke komplexněji pojaté výuce, která se vedle obligátního důrazu na konstrukci střihu, krejčovské řemeslo nebo znalost textilní a oděvní technologie zaměřila na individuální návrhovou tvorbu. Této nové koncepci odpovídal nový obor oděvnictví. Výlučný charakter holešovické oděvní školy se v tomto období projevil v převisu žadatelů o studium, stejně jako v řadě ocenění, která si studenti přiváželi z módních prezentací a soutěží nejen na území Československa, ale též ze zahraničí – Düsseldorf, Berlín, Moskva aj. Veřejnost měla možnost sledovat studentskou tvorbu na pravidelných módních přehlídkách v Národním muzeu, na Bertramce, v Savarinu nebo v rámci soutěží Mladý módní tvůrce Zenit. Tradicí se staly přehlídky oděvních kolekcí na každoročním plese v Lucerně, jež byly maturitními ročníky kompletně připraveny od prvotních výtvarných návrhů přes realizaci modelů až k pojetí choreografie a samotné prezentace.
Zesilující orientace holešovické školy k výrazovému pojetí tvorby oděvu vyvrcholila roku 1996 otevřením Vyšší odborné školy oděvního návrhářství. Ta nabídla nejen absolventům holešovické střední školy dvouleté a následně tříleté odborné vzdělávání v oboru oděvního návrhářství. Svým programem škola navázala na kvalitní odborné základy realizace oděvu v rámci středoškolského studia a rozšířila je zejména o kompetence v oblasti návrhového výtvarnictví, s cílem organicky propojit uměleckou, praktickou a technologickou stránku oděvní tvorby za použití tradičních řemeslných postupů i nejmodernějšího softwarového vybavení.
Množství zkušeností a výzev přinesly studentům střední i vyšší školy od 90. let zcela nové možnosti zahraničních (i výměnných) stáží, v novém tisíciletí pak zejména díky studijním programům EU, které žákům poskytly příležitost poznávat dění v ateliérech módních tvůrců, zázemí oděvních firem i divadelních dílen v různých státech Evropy. Obdobně podnětné je i prostředí partnerských organizací, které v posledním desetiletí umožnily studentům odbornou praxi na svých pracovištích – jedná se o výrobní a obchodní firmy, návrhářská studia, divadla, zakázková krejčovství apod. Studenti obou škol spolupracují s výrobci materiálů i oděvních výrobků, v rámci absolventských prací řeší konkrétní zakázky na textilní prvky, oděvní celky, navrhují modelové kolekce.
V maximální míře škola navázala na úspěšné předchozí dekády také v oblasti prezentace tvorby studentů prostřednictvím početných oděvních přehlídek a úspěšných účastí na soutěžích v České republice i v rámci Evropy – Paříž, Vídeň, Florencie, Milán, Norimberk, Berlín, Frankfurt aj. Svým exkluzivním charakterem mezi nimi zaujímají zvláštní místo módní show provedené na mezinárodní výstavě EXPO 2015 v Miláně a ve Festivalovém paláci v Cannes.
Inspirativními setkáními pokračuje spolupráce školy s jinými vzdělávacími subjekty – výstavy členských škol Asociace uměleckých škol Studenský design, tradiční prezentace na mezinárodní výstavě designu Designblok nebo mezinárodní soutěžní přehlídky autorských kolekcí studentů středních, vyšších a vysokých škol, které pod názvem Fashion Games již více jak 10 let organizuje sama holešovická VOŠON a SPŠO.
Za dobu své 60leté existence změnila holešovická škola několikrát své jméno i cestu své orientace, vždy si však zachovala své jedinečné zaměření na oděv. Vždy bezprostředně reagovala na vnější podněty, citlivě profilovala jednotlivé vzdělávací programy a iniciativně zasahovala do studentského dění na poli české módy. Přestože prognózy vývoje českého textilního a oděvního průmyslu nebyly v posledních letech povzbudivé, podařilo se jí s pomocí specializovaných pedagogických odborníků a s podporou sociálních partnerů uchovat řemeslnou zručnost a propojit ji s uměleckým tvůrčím přístupem k oděvní tvorbě.